Měsíc bez alkoholu—Co jsem zjistil
Opravdu potřebuji pít?
MATĚJ KRUPČÍK
Není to poprvé co jsem se rozhodl ze svého života něco vynechat nebo něco razantně změnit.
Testů jako je tento jsem absolvoval již několik. Ať už se jednalo o vynechání určitých potravin, u kterých jsem měl podezření, že mi nedělají dobře, o testování různých druhů diet, o každodenní konzistentní meditaci a dalších.
Základem takového zkoumání je vydržet vždy minimálně jeden měsíc, aby mělo tělo čas a prostor se srovnat do elementární roviny fungování. Až poté je možné poznat, jak se díky něčemu cítíte. V mém případě tentokrát dnům bez alkoholu.
Nepsal bych tento článek, kdybych si myslel, že mi to nic nepřineslo.
Opak je ale pravdou. Skoro až krutou pravdou.
Jak to začalo...
Je 1.1.2020 a já se probouzím s jedinou myšlenkou. Jsem totální debil. (Jak skvělý začátek roku, že?
Vraťme se 24. hodin zpět. Je 31.12. 2019 ráno a já si říkám, jak fajn by bylo prožít tento den a noc, pro jednou, bez alkoholu nebo jen s minimem.
Hádejte co?! Ano, neklaplo to.
Nemám problém s alkoholem, ale bez alkoholu!
Nikdy neovlivňoval můj život. Myslím tím způsobem, že bych měl potřebu se nekontrolovatelně opít. Měl jsem dojem, že v žádném případě neovlivňuje žádný aspekt mého života. A přesto…
Hned 1.1. ráno jsem se rozhodl, že v lednu nebudu pít. Vlastně mi to přišlo jako skvělý nápad. Trochu si vyčistím organismus, nebudu muset nikdy vstávat s kocovinou (ani morální) a třeba mi to “něco” ukáže.
A ukázalo?
Jo. Několik věcí!
1. Kvalitnější spánek - více energie
Už delší dobu jsem měl podezření, že alkohol znatelně ovlivňuje spánek. Konečně jsem si to mohl vyzkoušet.
Mám to štěstí, že jsem se spánkem nikdy neměl žádné problémy. Moje každodenní průměrná doba usínání je asi 5 minut. S alkoholem to bývala tak minuta. Tím pádem jsem měl samozřejmě dojem, že s alkoholem se lépe usíná a lépe spí.
I přesto že jsem měl pocit, že jsem se s alkoholem lépe vyspal, ráno jsem se nabitý energií nikdy neprobouzel.
Jakto?
Při pročítání článků, vlivu alkoholu na spánek, jsem dostal odpovědi, které jsem hledal. Nyní mohu s jistotou říci, že bez alkoholu je spánek kvalitnější.
Jde o to, že je spánek složen z několika fází, které se celou noc střídají.
V nejhlubší fázi spánku, kde dochází k regeneraci sil, je ten zakopaný pes. Kvůli alkoholu se do tohoto stavu dostáváme velmi málo nebo jenom na kratší dobu než obvykle. Z toho poté pramení nedostatek energie a jak se říká: “Ráno dělá den.”
Nemůžu říci, že mám díky tomu celý den více energie ale nepochybně první minuty a hodiny po probuzení jsou o 100% příjemnější a energičtější a ve výsledku tyto minuty ráno hrají největší roli.
Tyto tři grafy (Sleep cycle app) znázorňují mojí spánkovou křivku za tři vybrané dny za poslední měsíc. Ani jeden není ovlivněn alkoholem, ale chtěl jsem názorně ukázat, jak se fáze spánku mohou noc co noc lišit. Pokud bych byl ojíněný alkoholem, jsem si jist, že bych se v “deep sleep” pohyboval jen velmi málo.
Poznámka ke grafům: Aplikace Sleep cycle není v žádném případě náhradou za profesionální EEG ve spánkové laboratoři. Aplikace neměří hloubku spánku pomocí čidel na hlavě, které by měřili mozkové vlny. Aplikace měří průběh spánku pouze pomocí několika funkcí jako je zvuk a pohyb těla při spánku pomocí gyroskopu. (Měření mohou být nepřesná)
2. Kreativita
Trochu navážu na poslední článek kde jsem psal o tom, jak alkohol nejdřív navozuje pozitivní prožitky, které se ale v zápětí mění na ty negativní.
Navozený stav opilosti je příjemný stav, to se asi všichni shodneme. Problém nastává hned druhý den. Pominu-li málo kvalitní spánek, nastává další nepříjemnost. Nejde jenom o následky, kdy člověk večer hodně přebere, ale zjistil jsem, že i po pár drincích je člověk druhý den utlumený. A ne jenom druhý, ale i další dva dny.
Bohužel je to přesně jedna z věcí, které si člověk nevšimne dokud alkohol nevynechá a introspektivně se nepodívá, co se v něm skutečně děje.
Uvědomil jsem si, že až dva dny po požití nemám vůbec kreativního ducha. Jediné na co mám chuť je ležet a koukat na filmy, které už jsem viděl aspoň 20x. Potřeba “používat hlavu” rapidně klesá. Myslím, že na tom bude mít zásluhu anestetický účinek alkoholu, který utlumuje.
Jelikož považuji kreativitu za jeden z nejdůležitějších pilířů v životě, postrádat tuto vzácnou složku i na jediný den, mi přijde škoda!
3. Touha po nezdravých potravinách
Další nezpochybnitelná negativní vlastnost alkoholu.
Nejenom při konzumaci ale opět den až dva po požití, má člověk chuť a touhu po nezdravých potravinách. Jelikož je člověk zároveň v útlumu, nemá vůli na to si nezdravou potravinu odepřít. Já osobně jsem člověk, který se výživě docela věnuje a dbá na to, co konzumuje. Neříkám, že si taky občas rád “nezaprasím” ale v měsíci, kdy jsem nepil alkohol, jsem tyto záchvaty po čipsech, větrníkách, sušenkách, bonbonech a jiných nesmyslech, téměř neměl.
Kdo svojí touhu po sladkém omlouvá tím, že si o to tělo říká, tak vás musím zklamat. Jenom si ospravedlňujete svůj neovladatelný chtíč, abyste se necítili provinile.
Pro někoho, kdo chce zhubnout nebo si aspoň hlídá jídelníček aby nepřibral, může být alkohol velkým nepřítelem. Nehledě na to, že alkohol obsahuje spoustu kalorií a tím napomáhá k přibírání.
Jenom pro informaci: Dvě piva nebo tři sklenky vína mají téměř stejnou kalorickou hodnotu jako například jedna porce knedla vepřa zela.
4. Více síly?
K síle jenom velmi krátce.
Proč s otazníkem?
Při vysazení alkoholu jsem nebyl svědkem nárůstu fyzické (svalové) síly, jak jsem očekával. Stala se jiná věc.
Uvědomil jsem si, že se akorát moje síla v důsledku alkoholu snížila, tudíž při vysazení se navrátila na hodnoty, na kterých se měla nacházet. Nestalo se, že by mi alkohol sílu sebral, ale akorát utlumil. Nedokážu přesně určit po jak dlouhé době se navrátila do normálu, ale posun k lepšímu rozhodně byl.
5. Nálada
Jak se cítíte druhý den po akci? Pokud se tedy neprobudíte ještě s dvojkou v žíle a všechno je ještě totálně skvělý?
Já se většinou cítím dost na hovno a není problém, aby to tak vydrželo celý den.
Toto je hned po spánku druhá věc, kvůli které bych se rozmýšlel jestli pít nebo nepít. Už mi prostě nestojí za to prožívat dny se špatnou náladou a přát si, aby už byl další den.
Tečka.
A teď z trochu jiného soudku
Morální hranice
Pití je v naší zemi a společnosti tak moc zažitým a zarytým zvykem, že nám některé absurdnosti už ani nepřijdou absurdní.
Nenarážím ani tak na fakt, že vyrazit do společnosti a nepít, jste pro okolí “terčem posměchu”, z toho jsem si hlavu nedělal. Byl jsem připraven na otázky tipu: “Co je?”, “Jsi nemocnej?”, “Seš těhotnej, co?”, “Co to piješ za sračky?” atd. Jediná omluva, která bývá akceptovatelná, je to, že se člověk sestřelil den předtím.
Jsme prostě národ, co se občas rád napije a očividně jsme na to hrdí. Osobně si nemyslím, že je na tom něco špatného, dát si občas pivo nebo sklenku, ale neměli bysme to s tou hrdostí přehánět.
Narážím hlavně na to, že už nám ani nepřijde divné nabízet alkohol dětem.
Sám jsem byl svědkem jak byl při oslavě nabízen panák tvrdého alkoholu patnáctiletým dětem, chcete-li dospívajícím. I když to bylo jen “symbolicky” na dno, aby si mohli ťuknout “na zdraví”. Ani jediný dospělý se nad touto situací nepozastavil.
Možná si teď pomyslíte, že to zbytečně hrotím. Nic nehrotím, jenom píšu čeho jsem byl svědkem. A jsem si jistý, že to nebyla vyjímečná situace. Nicméně se ale nikdy nestane, že by dospělý člověk podal patnáctiletému cigaretu s tím: “Tak si trošku potáhni, jenom tak do půlky plic”.
Tak v čem je rozdíl?
Jsem závislý
Několikrát jsem se za poslední měsíc přistihl, jak myslím na to, jak bych si rád dal pivo. V tu chvíli jsem začal přemýšlet, jestli náhodou nejsem jistým způsobem na alkoholu závislý. Položil jsem si několik otázek, které mě přesvědčily, že závislý skutečně jsem. Můžete si na ně sami odpovědět.
- Máš chuť se napít, když všichni kolem tebe pijí?
- Užiješ si akci bez toho aniž by jsi pil?
- Umíš se bavit bez alkoholu?
- Byl by si schopný do konce života nepít?
Mě mé odpovědi trochu překvapily.
Nechci tím určovat jestli někdo je nebo není závislý, ale mně samotnému ukazují jaký postoj k alkoholu zaujímám.
Nejde o fyzickou závislost na alkoholu jako takovém, ale je to závislost psychologicky/společenská.
Ve společnosti se s mojí introvertní povahou cítím poněkud nekomfortně. Alkohol pro mě otevírá brány. Cítím se uvolněnější, komunikativnější, otevřenější a pohodlněji. Rád se tedy ve společnosti napiji. Vždycky. Bohužel.
Tak v čem je rozdíl?
Závěr
Nechci dělat o alkoholu jakékoliv závěry, každý má možnost volby. Pokud má kdokoliv zájem na nějakou dobu alkohol vynechat, není nic jednoduššího. Čím dál tím víc začíná být populární “Suchý únor”. Měsíc, kdy se nepije. Pokud o tom jenom trochu uvažujete, navrhuji směle do toho! Třeba se vám taky otevřou zase trochu jiné obzory.
Život přeci není jen o tom bezstarostně proplouvat. Myslím, že je v každodenním životě vhodné se občas zastavit a zreflektovat si věci a situace, jak se díky ním cítíme. Nemyslím tím jenom alkohol, ale i osobní vztahy které vedeme, věci které si myslíme, hodnoty kterým věříme, život který žijeme.
PS: Kvůli malé oslavě, která včera probíhala, jsem si dal 3 malé sklenky vína a jednu šampusu. Upřímně mohu říci, že pocity s jakými jsem se dnes probouzel, mi rozhodně nechyběly!
PPS: Kdo by měl jakékoliv otázky, můžete se na mě kdykoliv obrátit.
