Klasický příběh člověka, který stál na běžkách dřív než chodil. Sport pro mě nebyla volba, ale životní cesta. Sport mě formoval až do dnešní podoby. S odstupem času si ani nedokážu představit, že by tomu bylo jinak. První pohybové základy jsem dostal v lyžařském oddílu Ski klub Jablonec, ve kterém jsem byl členem téměř 10 let. Ještě na základní škole jsem se díky kamarádovi dostal do oddílu plavání. Závodně jsem plaval asi 3 roky. Možná i díky plavání se moje vitální kapacita plic dostala před pár lety k hranici 8,5 l, čímž jsem překvapil i ostřílené sportovní doktory. Z kraje druhého stupně základní školy mě táta přivedl k biatlonu. U něj už jsem zůstal. 

Psal se rok 2004 a biatlon si musel počkat ještě téměř celou dekádu na svoje postavení mezi nejsledovanějšími sporty u nás. Jsem neskutečně rád, že jsem toho mohl být součástí. Vrcholový sport mě naučil hodně o dřině, odříkání a vlastním sebepoznání. Naučil mě, že něčeho dosáhnout chce hodně odhodlání a vlastní vůle. Díky sportu jsem si uvědomil, že je lidské tělo schopno neskutečných věcí. Odolávat obrovské zátěži a stresu ve vypjatých situacích. Nejenom tyto situace mě přiměli k tomu, se zajímat více o to, jak tělo pracuje a jakými způsoby optimalizovat vlastní biologii a sportovní výkony, a využít tak svůj potenciál na maximum.