Jednou jsem slyšel myšlenku: Svoboda je, když přestaneš obětovávat dnešek kvůli zítřku.

Posledních pět let jsem žil v přesvědčení, že musím makat jako blázen ve všech oblastech života, abych mohl být jednou svobodný. Až nedávno mi došlo, že zatímco jsem všechnu energii a čas dával do budování všeho kolem života, nějak jsem zapomněl na život jako takový.
Cíl byl překonat další milník, splnit další cíl, dosáhnout X, získat Y.

Život je to, co se děje, zatímco plánujeme budoucnost.

Člověk si běžně neuvědomuje, že veškeré bohatství, které nastřádá v příštích 20 letech, by za 20 let možná vyměnil za možnost být znovu právě tady. V tomhle věku, s tímhle zdravím, v tomto těle a s veškerým časem, který má před sebou.
To znamená, že současná chvíle je možná cennější než všechno bohatství, které nastřádáme v příštích dvou dekádách.

A přesto ji často bereme jako prostředek, který nás má dostat do budoucnosti.
Ještě pár let zabrat. Ještě dokončit tenhle projekt. Ještě vydělat trochu víc. Ještě se dostat do lepší formy. Ještě vyřešit tohle a tamto. A pak si konečně začnu užívat života.
Jenže žádné magické „pak“ nepřijde. Přijde jen další dnešek.

Co říká věda?

V roce 2010 psychologové Matthew Killingsworth a Daniel Gilbert z Harvardu vyvinuli aplikaci do telefonu, která náhodně během dne posílala lidem upozornění pro vyplnění informací, co právě dělají, na co myslí a jak se cítí.
Výsledek: Lidé tráví téměř polovinu (46,9 %) svého bdělého stavu přemýšlením o něčem jiném než o tom, co dělají. A jak se ukázalo, toto bloudění mysli je obvykle činí nešťastnými. [1]